VIDITELNOST
Byl krásný podvečer. Říká se tomu „zlatá hodina“ – pro fotografy je to jedna z nejoblíbenějších chvil dne, kdy slunce nízko nad obzorem kreslí po krajině jindy nevídaným světlem. Slovy klasika – ideální chvíle k tomu kochat se.
„Hele, oni zastavují. Jdu se zeptat, co se děje.“ To bylo to poslední, co pronesla mladá žena, když vůz jejích kamarádů před ní zastavil u krajnice. Otevřela dveře a vystoupila ven.
Ten podzim obecně je samozřejmě na tu viditelnost horší, špatný počasí, ta viditelnost je na silnici omezená a hraje větší roli.
Každý by se měl snažit o to, aby třeba jeho vozidlo bylo osvětlené, pokud jeden na kole nebo na motorce, aby měl reflexní prvky, o chodcích nemluvě.
První je obléct si reflexní vestu - důležitý je, aby ten člověk, který pomáhá, nebo má poruch nebo má po dopravní nehodě, aby dbal na svojí bezpečnost, to znamená byl vidět. A pokud má někdo tmavé oblečení, tak opravdu není vidět. A proto máme ty vesty a reflexní prvky.
Řidič dodávky si ženy na vozovce všiml na poslední chvíli. Reagovat už nestihl. Ještě nebyla tma, možná proto žena nepomyslela na reflexní vestu. Ale už nebylo ani světlo a viditelnost byla o dost horší, než se zdálo.
Každopádně lidé v prvním autě se už své kamarádky nedočkali. A ona nikdy nezjistila, proč vlastně zastavili.
V každým případě je zásadní dbát své bezpečnosti, to znamená reflexní vesty, které máme, mít všude, reflexní prvky. Některé státy, například Rakousko, tam si musíte vestu obléct už ve vozidle, což považuju za ideální, protože vystoupíte z vozidla, a už máte na sobě reflexní prvky.
Je tam ještě další položka – umět ty věci správně užívat. Asi každý řidič se setkal někdy s tím, že projíždí mlhou a když z tý mlhy vyjede, tak půlka vozidel jede ještě nadále se zapnutým mlhovým světlem nebo naopak, že spousta řidičů nepoužívá buďto denní svícení nebo nesvítí za snížené viditelnosti, ať je to třeba déšť. Nepoužívá ta světla k tomu, aby byli sami vidět na silnici.
Samozřejmě pořád musí být snaha o to být vidět, dávat pozor, abych se sám nestal účastníkem další nehody.
Určitě tomu můžu jít naproti tím, že si pořídím nějaké prostředky, které mi pomůžou k tomu, abych byl na tý silnici vidět, to znamená nejrůznější zařízení, který můžu mít v autě běžně uložený, neotravují mě a není to nic velkýho, co by mě otravovalo v kufru, ale v případě, kdy se dostanu k nehodě za snížené viditelnosti, tak určitě můžu jít naproti tomu, abych byl vidět.
Vidět a být vidět – zní to hrozně jednoduše. A možná právě proto se na to často zapomíná. Reflexní vesta, reflexní prvky a samozřejmě nezbytná opatrnost. Člověk na silnici je zvláště zranitelný. O to víc, čím nenápadnější je.
A stále platí zásadní zásada - jezdit jen tak rychle, abychom byli schopní zastavit na vzdálenost, na kterou máme rozhled. Zkrátka kam nevidím, tam nejedu.
Byl krásný podvečer. Říká se tomu zlatá hodina. A tahle byla zvláště nezapomenutelná.