POZORNOST
Snad každý z nás jel kolem nehody, u které se mu na jazyk drala slova jako: „Co proboha dělal? Jak se mohl vybourat zrovna tady?“ A přitom pohledem studoval situaci kolem havarovaného vozu, a kdyby řidič před ním nečekaně přibrzdil, mohl dopadnout úplně stejně…
Klíčovou odpovědí totiž často bývá jediné – absence pozornosti.
Pozornost při řízení je naprosto klíčová věc, jeden z důvodů, proč se lidé často dostávají do krizových situací a je tam třeba nějaká nehoda.
Zevluje, kouká, chodkyně pěkná, hele výkladní skříň, někdo mi volá, pěkná hudba, zaposlouchám se…
Přibližně každá šestá nehoda je zaviněná nedostatečnou pozorností při řízení. Pokaždé, když se řidič zaměří na něco jiného, než je situace na silnici, vzrůstá riziko nehody. A pozornost nemusí odvádět jen vyrušení zvenčí – důležitý boj o pozornost svádí člověk neustále i sám se sebou.
Může to být obsluha rádia či navigace, z jízdy. Řidič si musí uvědomit, kolik desítek metrů ujede za jednu vteřinu tím, že se na to rádio podívá, a ztratí na několik desítek metrů přehled, co se děje kolem něj.
Proto je ta koncentrace nezbytná, protože i na té prázdné suché rovné dálnici za dne může vybafnout nějaké překvapení. Může tam být výmol, cokoli, zvíře, to jsou všechno okamžiky, které když zaregistrujeme včas, tak si výrazně zvyšujeme šanci, že to dobře dopadne. Musíme být koncentrováni i ve zdánlivě nevinných dopravních situacích, protože tam se během zlomku sekundy něco zvrtne a pak záleží, jestli člověk během toho zlomku sekundy to zaregistruje a provede tak, jak má.
Zdaleka největším žroutem pozornosti je ale mobilní telefon.
Potřeba být neustále ve spojení, i když při tom může jít o zdraví. Jediné pípnutí dokáže odvést pozornost i na řadu vteřin, pokud „musíme“ hned odpovědět. A vteřina na silnici, to může být celá věčnost.
Když máme handsfree, mohu řídit. Ale zkuste se zamyslet, jestli když telefonujete, jestli se stoprocentně soustředíte na to, co se děje kolem
Je prokázáno, jsou k tomu i studie, že pokud telefonujete, prodlužuje se vám reakční čas minimálně o vteřinu a pokud se někdo zabývá tím, čím by se zabývat neměl, zužuje se mu periferní vnímání a vidí tunelově
Můžou vzniknout unikátní dopravní situace, který člověk ještě nezažil, a tam se nejede na automat. Když řešíte něco nového, tak to takzvaně musíte vymyslet. A to není jako že si dáme kafíčko a pak to vymyslíme, to musíte vymyslet za zlomek sekundy nebo za několik sekund.
Když to trochu přeženu, tak člověk, který telefonuje má takovou kvalitu vnímání, jako by byl opilý, protože u lidé pod vlivem alkoholu je to samý – prodlužuje se jim reakční čas a zužuje se jim zorné pole. Takže člověk, který telefonuje, je jako by měl v sobě pět piv. A jeho řízení pak vypadá podle toho.
Bohužel takový telefonický rozhovor pak může lehce zůstat nedokončený. Dojde k nehodě a možná už se s tím člověkem neuvidím nikdy.
Na naši pozornost útočí neustále spousta věcí. Tváří se, že se jim musíme věnovat právě teď, že jsou důležité. Ale jediné, čemu se za volantem skutečně musíme věnovat, je řízení a okolní provoz.