Příběh 9 - NÁVŠTĚVA HŘBITOVA

Náledí netrápí je ty, kteří se pohybují na namrzlých chodnících, nebo jsou účastníky silničního provozu v mrazivých zimních dnech. K úrazu může dojít doslova kdekoliv. Nicméně příběh, který následuje, jsme si zpočátku s náledím ani nespojovali.

V zadání výjezdu totiž stála informace o tom, že na místním hřbitově zkolaboval muž ve věku přes 90 let. V domnění, že se jedná o klasický kolaps, jsme dorazili na hřbitov, kde nás poblíž vstupní brány vítal náš pacient. Byl při plném vědomí, zcela normálně s námi komunikoval, ale nemohl vstát pro bolesti pravé kyčle.

Sdělil nám, že nezkolaboval, dokonce ve svém pokročilém věku neměl diagnostikovánu ani žádnou závažnější chronickou chorobu. Zkrátka jen uklouzl na náledí a upadl na pravý bok. Proč tento jinak zřejmě zcela zdravý člověk takto zbytečně riskoval a vypravil se na hřbitov v tom nejnemožnějším počasí, je otázkou. Samozřejmě jsme důvod nezjišťovali, koneckonců není naší úlohou někoho poučovat nebo soudit.

Starého pána jsem vyšetřil a pojal jsem podezření na zlomeninu krčku kosti stehenní. Podali jsme tedy analgetika, pacienta jsme zafixovali do vakuové matrace a naložili do sanitky. Před odjezdem se na mě pacient obrátil a chtěl vědět, co se bude dít nyní. Řekl jsem mu tedy, že mám podezření na zlomeninu stehenní kosti, kterou je třeba ověřit na rentgenu a pokud se potvrdí, nejspíš ho nemine operace.

„To jsem rád“, řekl pacient, „já už myslel, že mi řeknete, že se ani nevyplatí se mnou odsud na tu chvíli odjíždět“ a začal se smát. Následoval výbuch smíchu nás ostatních a já jsem si jen pomyslel, že bych v jeho věku, pokud se devadesátky vůbec dožiju, chtěl mít nejenom jeho elán, ale i jeho smysl pro humor. Nevím, jak se jeho život odvíjel dál, ale doufám, že se mu podařilo zdolat alespoň stovku.

MUDr. Jiří Smetana