Poranění nervového svazku
Někteří řidiči neustále spěchají. Ve dne do práce, na schůzku, domů, v noci zase dohánění, co nestihli přes den, nebo spěchají jen tak. Bez ohledu na své okolí. A právě tahle bezohlednost vede k tomu, že tam, kde by v ideálním světě stačila značka, aby si řidič uvědomil, že by měl zpomalit, se staví fyzické překážky, které mají ke zpomalení vybídnout i ty méně všímavé.
Zpomalovací ostrůvek, který má chránit ty nejohroženější účastníky silničního provozu, tedy chodce, může zle zatopit těm nejohroženějším motoristům – motocyklistům. Pokud spěchají víc, než je zdrávo a než povolují předpisy.
V okamžiku pádu už motorkář nemá věci pod kontrolou. Reflexivně se snaží chránit nejcitlivější části těla, především hlavu. Při podobných pádech ale hrozí velké nebezpečí také často přehlížené části těla – periferní nervové soustavě.
Nervovou soustavu si často spojujeme především s mozkem a míchou. Jejich poranění je často fatální a přirozeně jim proto přikládáme největší důležitost. Ale bez nervových spojení se zbytkem těla by mozek nemohl komunikovat se svaly a orgány. I jejich poškození je proto obzvláště nebezpečné – nervy navíc nejsou schopné regenerace v takové míře, jako svaly a kosti.
Po násilném natažení nebo utlačení nervů může dojít k poškození jejich vláken nebo i jejich těl. Závažnost poranění nervu je určující pro regeneraci. Pokud nejsou nerv ani nervové výběžky útlakem přerušeny, obnovení jejich funkce je možné, pokud je útlak včas odstraněn. V případě, že jsou jednotlivé výběžky přerušeny, ale nerv jako celek je kontinuální, je stále spontánní regenerace možná. Pokud však dojde k anatomickému přerušení nervu, spontánní regenerace možná není.
Dopadem těla na horní končetinu došlo mimo jiné ke zlomenině pažní kosti a k útlaku nervů v ruce. Nerv může být napnut, ohnut nebo stlačen také poraněním velkých kloubů či pádem na oblast ramene. Zásadnější problém je v tomto případě ale jinde.
Nervová soustava je nesmírně komplikovaný systém, jehož narušení může mít i trvalé následky. Obzvláště devastující je pak přerušení nervů spojujících velké nervové svazky neboli pleteně, s míchou.
Typickým mechanismem úrazu pro poranění pažní pleteně je pád na motocyklu. Velice často při něm dochází k vytržení nervových kořenů z oblasti krční míchy. Každý z nich přitom řídí konkrétní části paže či ruky.
Porušení horních nervových kořenů ovlivňuje pohyby ramene a lokte, spodní kořeny jsou zodpovědné za správnou činnost ruky a prstů. Vytržení všech kořenů pak vede k úplné ochablosti horní končetiny a poruše její citlivosti.
Poranění pažní pleteně je také spojeno s poruchou vnímání doteku, tepla a chladu, bolesti, a s poruchou pocení. Poranění periferních nervů jsou součástí nejen dopravních, ale i sportovních či volnočasových úrazů. V diagnostice je nejdůležitější zjistit útlak nebo přerušení nervu před jeho nezvratným poškozením, které v konečném důsledku vede i k poškození svalů.
Poranění pažního pleteně je velice těžkým úrazem přinášejícím trvalé a často velmi významné zmrzačení těla. I přes pokroky v operačních postupech je možné dosáhnout částečného návratu funkce ruky ve zhruba 60–80 %.