Poranění hrudníku
Živé organismy potřebují pro svou existenci energii – při jejím získávání a ukládání je naprosto nezbytná přítomnost kyslíku. Nejdůležitějším procesem v lidském těle je proto přesun kyslíku k buňkám a jeho získávání z okolního prostředí dýcháním. Při něm tělo opouští odpadní oxid uhličitý a do těla se dostává nepostradatelný kyslík.
Výměna vzduchu v plicích se děje díky dýchacím svalům, z nichž nejdůležitější je bránice. Pohybuje se v podstatě jako píst v motoru a střídavě nasává a vytlačuje vzduch z plic.
Vlastní výměna plynů probíhá v plicním sklípku. Po nádechu zde kyslík prostupuje do tenké vlásečnice a váže se na červenou krvinku, kterou současně opouští oxid uhličitý – ten putuje do plicního sklípku a následně s výdechem odchází z těla ven. V plicích dospělého člověka je ohromné množství sklípků – rozprostřeny by pokryly plochu 100-140 m2.
Dýchací soustava je funkčně propojena se soustavou oběhovou. Srdce a cévy zajišťují proudění okysličené krve k orgánům a naopak krve s oxidem uhličitým zpět do plic.
Při klidném dýchání dospělý člověk nadechne asi 0,5 litru vzduchu přibližně 14krát za minutu.
Při zvýšené námaze nebo stresu se celý proces zrychluje. Vše funguje i bez našeho vědomého zásahu. Tedy alespoň do chvíle, dokud jsou všechny nezbytné části celého komplexního systému v pořádku.
Při poranění hrudníku dochází poměrně často ke zlomeninám žeber, poranění plicních sklípků a cév. Těmi pak uniká vzduch do pohrudniční dutiny. Ztrácí se tak podtlak, který udržuje plíce „přilepené“ k hrudní stěně a plíce již nemohou kopírovat pohyby hrudníku. Přicházejí tak o svoji schopnost se rozpínat a zhroutí se.
Silný náraz na hrudník často také způsobí krvácení do pohrudniční dutiny. Vzrůstající tlak ovlivňuje i okolní orgány, včetně srdce. To přestává být dostatečně plněno krví a dochází k postupnému selhání krevního oběhu.
V krajním případě i k jeho zástavě.
Vysoký tlak v pohrudniční dutině utlačuje plíce, srdce i velké cévy. Bez okamžité lékařské pomoci může dojít k velmi rychlému vyčerpání energie v buňkách, ke kterým se nedostane dost kyslíku pro jejich další činnost. Smrt pak následuje velmi rychle.